Všechno to začalo dárkem. Tvrdí Máca... Vánočním dárkem, který se patrně jevil jako velký žert! Ač jsem si ho nepřál, našel jsem o vánocích roku 2001 pod stromečkem "kytaru". Stará, oprýskaná, nepoužitelná jednostrunná fošna, zakoupená ve sklepení místního vetešnictví na Kvítkové ulici. Jen tak pro představu: Ti z vás, co milují filmy pro pamětníky, tak ve filmu "Škola základ života" na ni hrál pan Pešek. Než jsem z ní dostal nějaký tón, musel jsem z ní nejdříve vyklepat krysy a čolky... Struny měla asi 1,5 cm vysoko od hmatníku, tudíž po minutě hlraní jsem měl prsty jak přejeté flexkou.

Vše na tenhle nástroj jsem se učil sám, za pomoci mého skvělého strejdy souseda, který též sám hraje od mládí. Naučil mě prstoklad základních otevřených akordů a ladit kytaru podle sluchu. Bezesporu můj srdečný dík za tyhle základy patří jemu. Třetím rokem hraní jsem si od kamaráda z divadla Malá Scéna (již od svých desíti let zde působím jako herec) zakoupil kytaru elektrickou. Nebyl to žádný zázrak, a však na domácí cvičení přes hyfivěž a na vyvolání migrény sousedce z vedlejšího bloku to stačilo... Samozřejmě, že akustickou kytaru jsem měl už třikrát jinou, jelikož se tá vánoční během následujícího léta rozsypala.

Během roku třetího jsem jako student kadeřnického oboru navštívil koncert Fakultury v Golemu. Nadšením jsem takřtka plakal a chtěl svou kytaru hned po příchodu domů rozsekat jako Kurt Cobain! Však díky mému sentimentu a spontálnímu přístupu ke kytaře, jsem zahodil CD Guns´n roses (které jsem velmi s oblibou hrával) a veškerou svou pozornost zaměřil na Metallicu. Kytarou jsem byl natolik unešen, že veškerý čas jsem věnoval cvičení, ale na školu toho času už moc nezbývalo... Zašlo to i tak daleko, že v polovině druháku jsem propadal z materiálů!!!.......propadl....... Mým snem bylo hrát se skupinou jako je Fakultura, a však nejlepší by bylo hrát přímo s nimi!

Shodou náhod, jsem jednoho krásného podvečera venčil psa u Burešovských garáží a narazil na garáž Fakultury! Ten hluk by nepřeslechl ani mrtvý, tudíš chci říct, že jsem litoval seniorů, kreří tráví zbytek svého života v naprotějším domově důchodců. A lituji dodnes...=) Zašel jsem na návštěvu a zakousl se jako klíště! Během následujícího půl roku jsem moc zašlapal na kytaře a naučil se poměrně velký repertoár od Metallici, kterým jsem se po sléze přišel pochlubit. Celá kapela překvapená mou rychlostí ušení se mě koncem léta 2004 požádala, zda-li bych nechtěl nastoupit na post Petra Jelínka, který k vůli své časové indispozici nebyl schopen zkoušek a sotva koncertů.

Můj sen se splnil! Obdržel jsem nové originální tabulatury, jelikož ty, co jsem měl z internetu byly celkově nepřesné. Vše jsem se musel učit znova! A nedělalo mi to problém. Ve škole, jsem začal opět propadat=)Byl jsem nucen si pořídit nové pádlo a tak jsem si koupil B.C.Rich Warlocka a do toho dvoucívkový snímač Seymour Duncan SH-4. Během půl roku sehrávání jsem měl vše nastudované a začal jsem svůj první koncert "U Tetoura". Celou kapelu, při koncertech doposud přibitou k zemi=)jsem zachvátil svými tanečními grymasy a celkovým představením, které při koncertu podávám, což vdechlo celé skupině takový ten agresivní náboj, který k metalu dáte mi snad za pravdu, dozajista patří. Jsou to hold jiná jevištní prkna, než-li v divadle.